|
|
Na jednom z obláčků romského nebe pluje také paramisi, paramisa
čili „pohádka, pohádky“, jedna vedle druhé, tisíce, nepřeberně pohádek, jež
svou jinotajnou řečí vypovídají o specifických i výjimečných romských údělech.
|
|
|
Rom Romeske te merel na dela čili „Rom Roma nenechá umřít“, říká romské rčení a rozumí se, že ho nenechá umřít hladem, neboť hlad byl vždycky obávaným nepřítelem Romů.
|
|
|
Obláček pátý
„Děvče na sebe může být pyšné, jen když je poctivé, když není poctivé, ať se jde utopit,“ zpívá se ve starodávném čardáši v řadě romských subetnických skupin, často v odlišných dialektech nebo s pozměněným textem.
|
|
|
Už jsme to vyslovili v minulém Obláčku – fameľija hin Devlestar čili „rodina je od Boha“, jak říkají Romové. Znamená to, že rodina stojí na stupnici romských hodnot na jedné z nejvyšších příček, rodina je posvátná, rodina je základem veškeré existence.
|
|
|
Dostal se na svět, nadýchl se, otevřel oči, zaplakal. Narodil se. Jmenuje se Gejza. Devla, Devla! čili „Bože, Bože!“ opakují rodiče a sourozenci, obklopeni příbuznými, děkujeme ti, Bože, šeptají, ale vzápětí propuknou v jásot, objímají se a trylek písně vylétne z hrdla – a je důvod k radosti.
|
|
|
Kaj džas? zeptá se Rom, když potká svého druha. Třebaže ta slova znamenají „kam jdeš?“, mohou zastupovat i pozdrav. Odpověď zní:
Khere – ko Roma čili „domů – k Romům“.
|
|
|
Tak jak to vlastně je – Cikán, případně cikán, cigán nebo Rom? Rovněž při hledání odpovědi na tuhle otázku se – jako nejednou – otevře hlubina historie...
|
|
„Jako je obloha nekonečná, nekonečné je i romské nebe, na jehož obláčcích plují předkové dnešních Romů a s nimi romipen, tedy romství, vše, co cikánská společenství odedávna charakterizovalo, třeba historie Romů, jejich tradice, zvyklosti, kulturní, zvláště folklorní projevy, stupnice hodnot a podobně,“ píše autor stálé rubriky Romské nebe, kterou na našich stránkách uveřejňujeme. Pohleďme tedy vzhůru, obláčky se už vznášejí – a je co poznávat, je s čím se seznamovat.
|